Poslední shrnutí z posledního dne Žižconu 2019 je zde. Trošku symbolicky píši tyto řádky na přelomu roku. Ale protože nemám rád bilance, budu se snažit jen omezit na minimum. Rok 2019 je založením tohoto blogu. Ale rozhodující bude příští rok. Zatím mám nástroj, teď se s ním musím naučit pracovat. Je zajímavé, jak náročné je někdy jen tak sednout, odolat všem možným zábavným zařízením a vygenerovat kus zajímavého textu (tedy aspoň v očích mé drahé ženy, která mě pořád podporuje).
Únava a to další
Ale určitá únava z práce, životních událostí a všeho okolo člověka přímo vhání do náruče jednodušší televizní a počítačové zábavy. A určitá únava se podepsala i na posledním dnu Žižconu. Jestli si dobře pamatuji, měl jsem dohodnutou jen jednu hru. Šlo o „The Edge Board Game“. Přiznám se, vůbec jsem netušil do čeho jdu. Ze samotné hry se vyklubala skrimishová bojovka s prvky klasického wargamingu. Dostali jsme poměrně expresní nalejvárnu a šup do boje mezi pekelným démony a kyberanděly.
Údolí soli
Nebudu chodit kolem horké kaše. Hned od pokaženého deploye jsem začal být zasolený až hrůza. Moje nejhorší vlastnost, která se týká deskovek a hraní obecně. Čas od času jsem, jak se říká, „jako osina v pedely“ (znám ještě lepší výraz: „chováš se jako kruciprdel“). Začnu pyskovat, nadávat na pravidla, na hru, na soupeře. No není to hezký pocit. Od určitého momentu se přestanu i snažit. A dojem z takové hry je zákonitě na nic. Samozřejmě nejenom pro mě, ale i pro ostatní. Poslední hra skončila velice rychle a mrzoutsky. Pak jsem se chvíli potácel po kostele a hledal do čeho píchnout.
Jediné štěstí, že jsem na závěr stihl odehrát jeden věk Blood Rage. Tahle hra mě opravdu baví a mám radost, když jí někomu vysvětlíme. Navíc jsem se seznámil s novými lidmi. Takže nakonec jsem nelitoval, že jsem neděli absolvoval.
Suma sumárum
Celkově nejde Žižcon nepochválit. Festival jsem si moc užil. Sice jsem byl po prodlouženém víkendu trochu unaven a překvapivě hrami dost saturován, ale už když jsem opouštěl brány kostela, věděl jsem, že za rok se zúčastním znovu. Hlavní otázka a moje největší výtka zároveň jsou prostory. Kostel není v nejlepším stavu (kvůli posunu termínu byl festival v poměrně teplém počasí). Navíc, příští rok se kostel bude rekonstruovat a před organizátory vystává tak poměrně složitý úkol kam festival umístit. Věřím, že si s tím poradí. Pokud bych měl spáchat nějakou tu kritiku, tak by směřovala především na web. Už několik let za sebou se mi na něm špatně orientuje. Chápu, že na profíka nejsou peníze ani čas. Ale když tam zavítáte v těchto dnech, zjistíte, že se změnil jen nadpis. Všechno ostatní je poplatné staršímu ročníku. Není to moc intuitivní pro lidi zvenčí. Také přihlašování na aktivity bylo před pár léty vymyšleno lépe. V poslední řadě nevidím důvod tajit start přihlašování (aspoň já jsem tu inf. nikde letos nenašel). Pak se může stát, že je člověk někde na dovolené a přes mobil loví termíny na svojí pokritizovanou aktivitu.
Ale to jsou z mého pohledu jen drobnosti. Festival je trochu punkový a více pro „tvrdé jádro“ komunity. Není tak široce otevřený jako například Deskohraní. Ale to já osobně dokážu ocenit. Je to jako s těmi husity. Né každý je v Evropě dokázal ocenit, ale oni sami se bavili. Takže praporu čest a příští rok na Žižconu! Váš WGA!
