Ozubené kolo zaskřípe a pomalu se otočí. Ozve se dutý kovový zvuk, jako když upustíte hasák do vany. V hlubinách se cosi pohnulo. Měděné trubky, které vedly ze srdce stroje, se začaly chvět. Něco se dralo nahoru. Obrovský píst se začal pohybovat. V následující chvíli strojovnu zahalila pára. Za několik okamžiků se celý děj opakuje. Kolo, píst, pára.
A nejen to. Celý stroj funguje jako sehraný orchestr – cvakání, praskání, skřípění, syčení, vše v dokonalé neměnné rytmice. A přesto je slyšet něco, co sem nepatří. Kroky. Pára se zvlní a ladně se obtočí okolo pláště. Správce nepospíchá, nechce rušit tu dokonalost a rytmus kolem sebe. Jeho jemný, vycvičený sluch však slyší v té zdánlivě dokonalé symfonii chyby. Usměje se. I sebelepší stroj se, bez pravidelného seřizování, jednou zadře. Správce, v tu chvíli dirigent své milované symfonie, si nasadí ochranné brýle a oddá se plně své práci.
Steampunker, 3d tiskař a deskovkář.
První (profilový) rozhovor pro stránky wundergame.cz v nové rubrice jsem se rozhodl udělat s Tomášem Volným. Tomáše jsem poprvé potkal před dvěma lety na festivalu ŽižCon. Pro ty, co tento „husitský a přívětivý“ festival neznají, doporučuji se mrknout na jejich stránky. (Navíc se stal mojí srdcovkou a červenou linií tohoto blogu, více najdete zde a zde). Ale zpět k Tomovi. Jako svědomitý vypravěč a herní lektor vedl výbornou deskovku Eldritch Horror. Svět jsme nakonec nezachránili (prastaré zlo si nás namazalo na chleba). ale všichni jsme se u toho skvěle bavili. Potvory z jiných dimenzí a jejich přisluhovači se tehdy dobývaly na náš svět skrz portály, které doslova obepínala odporná chapadla zkázy. A když říkám doslova, myslím tím opravdu doslova. Tomáš si totiž přinesl vlastní komponenty ke hře vytisknuté na 3D tiskárně. A tehdy jsem se mu svěřil, že bych rád o 3D tisku a o dalších moderních prvcích v deskovkách, napsal pár řádků. A světe div se, trvalo to jen dva roky a dokázal jsem to dostat do čitelné podoby na můj malý blog.
Tomáš má na tom velkou zásluhu, protože na mě přes propast času nezapomněl, a tak trochu se sám připomenul. Za to bude po právu odměněn a bude prvním zpovídaným…
Máte čtečku?
Klikněte na ikonu formátu a stahujte *.mobi (kindle) nebo *.epub (všechno ostatní)
Ahoj, děkuji že sis udělal čas. Než začneme, můžeš se čtenářům krátce představit?
Máš kromě deskovek ještě nějaký koníček?
No jasně, že mám. První je s deskovkami hodně spojený, a je to malování figurek. Baví mě to přerušovaně už přes 13 let, začal jsem figurkama do Warhammeru, teď maluju hlavně figurky do deskovek.
Začal jsem se věnovat cosplay, tedy spíše steampunku. Oblékneme se do kostýmů a chodíme na srazy, fotíme se a tak. Je kolem toho legrace, spousta zajímavých lidí z komunity i fotografů a člověk si odnese moc pěkné fotky.
A pak ještě další věci, co mě zajímají — 3D tisk (k tomu se dostaneme dále), tančím swing, občas jezdím na vodu. Aktuálně jsme si pořídili i psa, takže i ten.
Pamatuješ si, kdy ses k deskovkám dostal?
Vlastně už jako dítě. Objevil jsem v tátově knihovně starou knížku od Miloše Zapletala o deskových hrách, které byly sesbírané z celého světa. Vždycky tam byla pravidla, nakreslená herní deska a napsáno, co ke hře potřebuješ. No a co jsem chtěl zkusit, to jsem si musel vyrobit. Děda byl taky stavební inženýr, tak mě naučil rýsovat tuší. Mohl jsem si tak nakreslit různé hrací plány.
Občas se nějaké hry objevovaly v Ábíčku, naši nám někde sehnali Dostihy a sázky. Pak u nás začaly vycházet hry pod hlavičkou PaN (Papír a nápad). Možná je ještě někde na půdě Fantom staré Prahy i Maršál a Špion.
Když jsem přišel na vysokou do Prahy, jedna kamarádka měla Talisman. Tehdy to byla pecka, nic podobného nebylo. Později se sem dostal Scrabble, Osadníci z Katanu a Carcassonne. A pak už to pomalu rozjelo – složitější a rozsáhlejší hry, zapojil jsem se do herní komunity na Zatrolených hrách a začal i překládat. Už jsem byl chycenej. Do dneška mě to nepustilo – občas hraju více, občas méně, prostě jak je zrovna v tom daném období chuť a čas.
Vyzkoušel jsem i figurkovky –Warhammer, Malifaux, ale nakonec jsem zůstal i z časových důvodů u deskovek. Prostě raději rozbalím krabici a hraju.
Je nějaká hra, která tě hodně ovlivnila?
Když o tom tak přemýšlím, asi ne.
Je nějaký speciální typ deskovkých her, který tě baví více než ostatní?
Aktuálně hraji asi nejvíce kooperativní hry. Ty mě baví hodně. Dohráli jsme Detektiva, teď hrajeme Mech versus Minions, Eldritch horror (u toho jsem se vlastně potkali), Panství hrůzy, Robinson Crusoe, Zombicide a další. Hodně mě baví spolupracovat s ostatními, i když sem tam taky rád někoho trochu pojedu.
Když jsme se kdysi viděli na Žižconu, jednu deskovku si vysvětloval. Jak často někomu něco vysvětluješ?
No, docela často. Většinou jsem to já, kdo hru nastuduje a ostatním vysvětlí pravidla. Možná je to i tím, že si koupím jen to, co chci sám hrát. Musím si to pak nejdřív načíst, abych mohl pozvat lidi a vysvětlit jim to.
Zapojuješ do deskovek i své nejbližší okolí? Děti, rodiče, prarodiče, sousedy a další?
Jasně. Mám dva syny. Ty se snažím zapojovat do deskovek od mala. A nejen do hraní, ale třeba i malování figurek. Zkouším je brát i na herní akce, aby se uměli zapojit a nehráli jen se mnou. Sousedy jsem svého času taky k deskovkám přitáhl. Protože dělám správce domu, tak jsem u nich v bytě jednou něco řešil a při té příležitosti se zeptal, jestli si nechtějí zkusit nějaké deskovky. Bylo z toho pár herních večerů.
Máš nějaký trik, jak konkrétní deskovu naučit někoho, kdo nemá takové hráčské zkušenosti?
Tak asi úplný základ je výběr vhodné hry. Třeba když jsem začínal s výše uvedenými sousedy, tak jsem vytáhl Takenoko. Rodinnou hru s jednoduchými pravidly. Za chvíli to vysvětlíš a jde se hrát. A pak můžeš zkoušet tahat složitější hry. Kdybych vytáhl na nováčky Arkham Horror s tunou pravidel, tak se po hodině vysvětlování seberou a utečou.
Pak se snažím udržet nějakou osnovu, to platí podle mě u jakéhokoli vysvětlování. Na začátku krátce popíšu příběh a její cíl. Často si vezmu k ruce pravidla a vysvětluju podle nich. Teda pozor, nečtu je, používám je jako osnovu.
Pokud vím, že budu hru vysvětlovat, snažím se ji co nejvíce naučit dopředu. Je jasné, že u velkých her s obsáhlým manuálem se občas (a někdy dost i často) potřebuju podívat do pravidel. Zvláště, když hru hraju poprvé.
Co fakt nesnáším, je, když se domluvíme na hraní, někdo se má naučit pravidla, sejdeme se a on si teprve začne pravidla poprvé číst. Ostatní tam jen sedí a koukají. To už pak s tím člověkem většinou nechci hrát znovu.
Tak asi úplný základ je výběr vhodné hry.
Řekl bys, že se pohled na deskovky (a na jejich hráče) mění?
Určitě se mění. Když se koukneš kolem sebe, tak za poslední roky se deskovky dostaly hodně do módy. Před 10 lety jsme byli banda podivínů, geeků, co se někam zavírají a dělají bůhví co. A dneska vidíš deskovky všude (jen tak mezi řečí, v jednom katalogu Ikey byly jako stafáž figurky orků z Warhammeru). Kluci představují hry v televizi, pořádají se u nás velké herní akce i pro veřejnost.
Lidi hry vice kupují a vychází velké množství lokalizovaných her v češtině. Nejen těch malých krabiček za pár stovek, ale i mega velké krabice a pecky s náročným překladem. Pamatuju doby, kdy vydavatelé tvrdili, že jít ven s něčím, co má cenu nad 2 000,- (možná i 1 500,-), je finanční sebevražda. A dneska jsou tu hry jako Gloomhaven s doporučenou koncovou cenou 3 150,- nebo Nemesis s podobnou cenou.
A stejné je to ve i ve světě. Třeba v Německu je jedna z největších herních výstav Essen Spiele. Každý rok tam jezdí více a více fanoušků a zvětšuje se i plocha výstavy. Pro představu se bavíme o cca 200 000 návštěvnících během 4 dní.
Dáváš přednost lokalizovaným deskovkám nebo originálním?
U složitých výpravných a atmosférických her, jako třeba Tebou zmíněný Eldritch Horror, dávám přednost češtině. Je to pro mě pohodlnější. U her, kde je spíše jednoduchá angličtina, je mi to jedno. Pravidla jsem většinou schopen přečíst v angličtině. Kdysi jsem i dost překládal, právě třeba velké hry – skoro kompletní Descent 1. edici, knihu příběhu k Mice and Mystic a nějaká další pravidla. Dneska už to moc časově nestíhám, občas přeložím jen nějaké referenční karty a podobně. Teď například dělám na referenčních kartách k Batman: Gotham City Chronicles.
Takže když to celé shrnu, abych Ti odpověděl na Tvou otázku, dávám přednost lokalizovaným hrám.
Máš nějaké své oblíbené české vydavatelství?
Mám, je to taková srdcovka, Rexhry. Je to hlavně o tom, že všechny kluky z Rexher znám. Pamatuji jejich začátky, když ještě měli jen herní obchod a pro hry se chodilo k Martinovi do jeho pražského bytu. Zazvonil jsi, nadiktoval si jméno a hru do tabla na zvonky a za chvíli se vynořil ze dveří týpek s krabicí v ruce. Martin tam měl spíš skladiště než bydlení 😊. Celá ta parta kolem Rexher – Martin, Kamil, Bříza, Eyron, Ládi a další jsou moc fajn lidi a vždycky si s nimi rád něco zahraju. Pokecáme, dáme Krvavá záda (doporučuju vygooglit, pokud neznáte 😊). Vím, že překladům věnují velkou pečlivost. Myslím, že mají i šťastnou ruku při výběru her. Před dovolenou jsem si koupil jednu z jejich posledních lokalizací – Hustou melu. Hráli jsme ji skoro každý večer. Rychlá, jednoduchá a vtipná karetka, kde můžete hrát třeba za zombie dinosaury nebo čarodějné ovečky.
Používáš Kickstarter? Co si myslíš o téhle formě distribuce?
Ano, občas ho využívám. Velké firmy přes Kickstarter rozprodají komplet první tisk hry. Některé hry pak nejdou vůbec do obchodů a distribuce probíhá jen přes Kickstarter. Můžete se občas dostat k zajímavým věcem a pro hráče to má výhodu, že ke hře většinou dostane kupu materiálu navíc. Nevýhodou je, že kupujete trochu zajíce v pytli. Navíc vám ho dovezou třeba až za rok a půl. Pokud to není x‑tá edice jako u Zombicide, nevíte ani, jaká ta hra nakonec bude.
A teď k 3D tisku, kde se ten nápad vlastně vzal?
Sledoval jsem věci okolo 3D tisku a myslím si, že ten hlavní impuls byl nápad koupit si stavebnici a sestavit si něco funkčního. Takové lego pro dospělé.
Jakou používáš tiskárnu a jak si s ní spokojený?
Používám tiskárnu Průša I3 MK 2.5s. Díval jsem se na různé typy tiskáren a nakonec jsem si vybral Průšu. Stavebnice byla perfektně připravená, návod názorný, nebylo potřeba nic nijak upravovat. Letos jsem ji upgradoval na vyšší model s odnímatelnou magnetickou podložkou. Spokojený jsem, hlavně po upgradu, který tiskárnu o kus posunul – tiskne přesněji a díky magnetické podložce se z ní modely lépe sundávají.
Má technologie 3D tisku pro Tebe nějaká omezení?
Obecně má hobby 3D tisk dost omezení. Vytiskneš jen to, od čeho máš model. Na netu je hodně věcí ke stažení, něco umím vymodelovat sám, ale třeba že bych uměl okopírovat figurku se Zombicide, to tedy neumím. Máš omezenou tiskovou plochu, třeba Průša má 20 x 25 x 21 cm, a to je ta z větších. To znamená, že velké věci musíš dělit. Taky čas, v současné době to není o minutách, ale hodinách.
Třeba jeden dílek města do Mars: Teraformace se tiskne cca 1,5h. Prostě je to úžasná technologie, ale má to pořád ještě své mouchy.
Designuješ si jednotlivé komponenty sám, nebo si jejich modely vyhledáváš?
Většinu z toho, co jsem tiskl, stahuji z internetu z free databází. Jak se říká, proč znovu objevovat kolo. Když najdu něco, co by se mi hodilo, tak to stáhnu a vytisknu. A nejde jen o věci na deskovky. Nedávno jsem tiskl lis na burgery nebo přišla přítelkyně, že potřebuje vytisknout nějaké příslušenství k šicímu stroji.
Naopak dost věcí na cosplay jsem modeloval sám. Zkus třeba sehnat v pátek večer obrovskou matku na steampunkovou hůl, aby Ti její váha neutrhla ruku. Za 5 minut vymodeluješ a za hodinu vytiskneš.
A teď jsem tiskl do práce architektonické modely domů, které budeme stavět. Šéf s jedním kolegou mě vyhecovali a já jim druhý den přivezl vytištěné jedno patro domu včetně nábytku v pokojích 😊.
Vím, že máš na Facebooku stránku s výtvory z 3D tiskárny a člověk Ti může napsat, co by chtěl vytisknout. Mohl bys zkráceně pospat, jak to funguje, a především jak vybíráš, co budeš tisknout?
Občas, když mám volnou kapacitu, tak nabízím vytištění věcí, co si kdo najde. Začalo to tím, že u mě kamarád viděl stavebnici stěn do Zombicide a chtěl je taky. A pak ještě dílky do Mars: teraformace a dalších věcí. Lidi se ptali na stojánky pro monstra na Gloomhaven, tak jsem koukl, našel je na netu, zkusil vytisknout. Na FB je pak vlastně galerie toho, co jsem vytiskl.
Teď to funguje tak, že někdo uvidí něco v galerii a chce to taky, nebo si třeba najde modely na netu a ozve se, zda bych mu je nevytiskl. Nedávno jsem takhle tiskl hromadu věcí do Gloomhavenu — truhly, zdi, sloupy a další. Kamarád si vše našel, postahoval, napsal kolik čeho chce a poslal mi soubory k tisku.
Jelikož mi tiskárna stojí doma, klidně takhle známým něco vytisknu, když se někdo ozve.
Tisknout se dá ledasco…
Máš nějakou vizi, kam by ses rád s tímto nápadem posunul?
Žádné větší záměry s tiskem nemám. Jsem spokojený s tím, jak to funguje. Tisk mě neživí a pořád to bude jen příjemný koníček.
Myslíš, že časem bude 3D tiskárna stejně běžná jako standardní tiskárna?
Já Ti nevím, ale třeba jo. Ona ta technologie je úžasná a má mnoho využití. Co vím, tak ji používají třeba zubaři nebo lékaři na kloubní náhrady. Teď jsem viděl na netu video, kde v Ikemu tisknout medikům modely vnitřních orgánu. Před nedávnem jsem potkal kluka, který chtěl rozjet 3D tisk betonových panelů pro stavbu.
Umíš si v budoucnu představit deskovku, která bude distribuovaná čistě digitálně?
No nemusíš jít moc do budoucnosti. Už teď jsou deskovky ke stažení ve formě souborů pro 3D tisk k dispozici a pomalu se tento trend rozjíždí i na výše zmíněném Kickstarteru. Zmíním třeba hru Thud! z prostředí Zeměplochy. Tu asi nikdo nikdy fyzicky nevydal, ale soubory pro tisk jsou ke stažení.
Na závěr bych po Tobě chtěl, abys ses trochu zamyslel nad českou deskovkářskou scénou. Jací lidé, podle Tvého názoru, ji převážně tvoří? Co se vyplatí sledovat a hlavně, jaké akce bys doporučil i třeba začínajícím hráčům deskovek?
Lidé ji tvoří různí. Dneska už je deskoherní scéna hodně rozsáhlá. Je velké množství herních klubů, heren i akcí. Fungují u nás především dva diskusní komunitní weby: zatrolene-hry.cz a deskozrout.cz. Na Zatrolených hrách je především velké množství překladů a fotek. Obsah se stále rozrůstá. Naopak Deskožrout je více o diskuzích, řeší se zde hodně Kickstarter kampaní a přijde mi, že se přes Deskožrouta pořádá i více komunitních akcí – z těch největších Deskožraní, Želiv nebo Warcon. Webů s recenzemi, podcastů nebo videokánálů je už nyní v češtině taky hodně, já sleduju deskovehry.com nebo Deskofobii.
A jaké akce bych doporučil začínajícím hráčům? Určitě bych se vypravil někam, kde mě naučí pravidla a někdo mě hrou provede. V tomhle je výborný už zmíněný Žižcon v Praze nebo Gamecon, kde jsou u jednotlivých her moderátoři. Na mnoha akcích jsou také vydavatelské stánky s lidmi, kteří vás hru naučí – třeba na Fantastické Ostravě byl takhle MindOk. Občas něco pořádají místní knihovny. Chce to sledovat, co se kolem děje. Jak fyzicky, tak například na Facebooku. Právě tam jsou např. herní skupiny, které pořádají pravidelná otevřená hraní. Možností je hodně.
Děkuji za rozhovor!
