Toho dne bylo horko k padnutí. Leonard Woolley se rozhlížel po celém komplexu královského pohřebiště. Zvednul se pouštní vítr, suchý a prašný. Z deště pod okap, pomyslel si Woolley. Přitáhl si klobouk, aby neodletěl. Vítr se prohnal ruinami. Ze všech koutů se ozýval čilý ruch, ale průzkum pokračoval podle plánu. Sluha přispěchal s čajem, Woolley vzal šálek a opatrně usrkl. Jak pomalu pil, hlavou se mu táhlo, co ještě všechno čeká pod nánosem písku a času na své objevení. Každý den, přinesl nový objev. Woolley při té představě zažíval příjemné napětí. Dopil, odložil šálek a rázným krokem se vydal na své stanoviště. Královské město UR se chystalo vydat další tajemství.…
Stejně jako tehdy sir Leonard Wooley díky poctivé vědecké práci objevil jednu z nejstarších deskových her na světě, tak stejně moje úžasná žena sepsala díky poctivé rešeršní práci tento článek. Tím se stává právoplatným přispěvovatelem na tento blog. Tak pojdmě na to…
Milovníci deskových her a historie ať neskrývají svoje nadšení – máme tu totiž příspěvek o jedné z nejstarších dochovaných deskových her vůbec, o The Royal Game of Ur (královská hra Ur).
Ačkoliv přízvisko “královská” zní, že ruka bez modré krve v žilách by radši měla upadnout, než ji hrát, nenechte se odradit. Tak byla pojmenována až moderními archeology. Její varianty byly nalezeny po celé Mezopotámii (v dnešním Iráku a Sýrii) v různých grafických podobách. Stále nejznámější je ale ta elitářská, z hrobky králů v Sumerském městě Ur. Tak se pojďme podívat, jak to vlastně bylo…
Od Abraháma k Woolleymu
Před téměř 100 lety se usmálo štěstí na britského archeologa Leonarda Woolleyho, když na královském hřbitově města Ur odkryl nezvyklou desku z vzácných kamenů se zakreslenými 20ti čtverci vyplněnými dobovými ornamenty. Jednalo se o 5 tisíc let starou deskovou hru, která sloužila pro pobavení nejen tehdejším králům, ale také, jak se později ukázalo, i dalším obyvatelům Mezopotámie napříč všemi sociálními vrstvami. Varianty Královské hry Ur byly nalezeny dokonce až na Krétě nebo na Srí Lance.
Tuto hru si mohl zahrát i biblický Abrahám se svým synem Izákem před jeho osudným „obětováním“.
Zajímavé je, že na rozdíl od jiných starověkých her, se The Royal Game of Ur do současnosti nedochovala. Až na jedinou výjimku (u indických židů Kochi) se až do počátku 20. století ztratila z povrchu zemského. Proč tato hra zcela minula dobu středověku je zatím tajemstvím. Existují teorie, že byla převrstvena podobnou hrou Backgammon nebo dokonce, že byla jejím předchůdcem.
Nejsou pravidla jako pravidla
Ačkoli základní herní deska byla známá už od dvacátých let 20. století, trvalo ještě téměř 60 let, než byly rozluštěny její pravidla. To se podařilo až v roce 1979 pracovníkovi britského muzea, expertovi na klínové písmo, Irvingu Finkelovi. Z téměř 2 tisíce let staré tabule přeložil pravidla hry, které odpovídaly desce nalezené na královském hřbitově města Ur, hře židů Kochi nebo také egyptské hře 20ti čtverců.
Tabule, ze které Finkel popsal pravidla, byla sepsána babylonským astronomem v 1. století před naším letopočtem. Byla tedy mnohem mladší než původní dochované desky a popisovala speciální a poměrně komplikovanou variantu hry. Základní pravidla v ní zapsány nebyly a jejich přesný popis není do dnes znám. I to je jeden z důvodů, proč existuje hned několik jejich variant. Nejznámější jsou ty zpopularizovány nadšencem do vědy Tomem Scottem a kurátorem Britského muzea Irvingem Finkelem.
Na video se můžete podívat zde:
Pyramidy jsou vrženy
„Alea iacta est“ („Kostky jsou vrženy.“) jsou slova Julia Caesara z 1. století př.n.l. a jsou často zobrazovány pomocí šestistranných kostek padající z rukou římského císaře. Je pravdou, že šestistranné kostky byly v té době žhavou novinkou. S trochou fantazie si ale klidně můžeme představit, že císař tuto větu pronesl při královské hře Ur a z jeho rukou poskakovaly 4 malé pyramidky.
Čtyřstěnné kostky ve tvary pyramidy jsou historickou zajímavostí a byly používány v Asii a později v Evropě ještě před „vynalezením“ klasické šestistěnné kostky. Na rozdíl od moderní čtyřstěnné kostky (označované jako d4), na které může padnout 1–4 (s trochou štěstí je tedy možné na čtyřech kostkách hodit až 16), kostky patřící k původní královské hře Ur nepočítají s čísly, ale využívají různě značených vrcholů. Dva vrcholy pyramidy jsou obarveny bíle, dva zůstávají černé. Pokud se kostka po vrhu natočí tak, že na jejím vrchu je bílá, znamená to jeden bod. Čtyřmi kostkami je tedy možné získat hodnotu v rozmezí 0 až 4.
Závod na dvaceti čtvercích, boj na osmi
A konečně přejdeme k tomu, jak se tato hra vlastně mohla hrát. Obecně lze charakterizovat The Royal Game of Ur jako závodní hru pro dva hráče.
Jako herní deska slouží 20 čtverců s předem daným rozložením. Dalšími komponenty hry jsou již výše zmiňované čtyři pyramidové kostky a také dvě různě barevné sady po sedmi kamenech. Cílem je projet všemi sedmi kameny závodní trasu o čtrnácti čtvercích a dostat se z desky ven (viz obrázek). První čtyři čtverce a dva cílové jsou bezpečné, neboť zde není možné se dostat do kontaktu s protihráčem. Osm středních polí je však možné nazvat jako konfliktní oblast, soupeři se zde setkávají a snaží se skočit na kámen toho druhého. Spodní „obskočený“ kámen totiž musí znovu na začátek. Hráči se v tazích střídají a pohybují se pomocí hodnot hozených na kostkách.
Důležitou zastávkou na trase jsou tzv. rosety – pět zdobených čtverců, na kterých nelze kámen vyhodit. Rosety navíc umožňují hráči, který na ně stoupnul, hrát znovu. Může tak přivést do hry nový kámen, nebo posunout ten starý. Je tedy možné (podobně jako v člověče…), hrát s více kameny najednou. To už je otázka jen a jen zvolené strategie.
Historie v současnosti
Ať už dva tisíce let před Kristem nebo po Kristu, zdá se, že touha hrát společenské hry se nemění. To nutkání zvítězit alespoň v „malém“ formátu, když už ne ve válce, v ringu nebo při pohovoru se šéfem.
Deskové hry, podobně jako společnost, urazily od dob Sumerů nemalý kus cesty. Z jednoduché základní desky, zhotovitelné i pomocí kusu papíru a tužky (případně nakreslené prstem do písku), se vyvinuly složité skládací desky či mapy. Z několika málo kamenů a kostek se staly celé sady tokenů a karet rozlézající se i přes dva metry čtvereční. Ne nadarmo je jeden z atributů současného deskovkáře velký, nejlépe rozkládací stůl, kolem kterého lze posadit alespoň šest hráčů.
Je celkem osvěžující setkat se s prostým, ale pořád zábavným designem Královské hry Ur. Se hrou, kterou stihnete za jeden večer zahrát třeba i desetkrát, bez neustálého nahlížení do tlusté knihy pravidel s úzkostí, že pokud přehlédnete jeden z tisíce dodatků, narušíte tím mechaniku hry a nedej Bože se tím připravíte o vítězství.
Právě tato jednoduchost vedla mnohé „bastlíře“ k nápadu propojit pradávnou historii s moderními technologiemi jako je 3D tisk nebo laser-cut.
Navíc, The Royal Game of Ur už nikomu nepatří. Je to historické bohatství, které si můžeme užívat i dnes, o pět tisíc let později. Je tedy dost dobře možné, že ta neutuchající touha po další a další hře, nás deskovkářů, je dědictvím právě těch předků, kteří s podobně neodbytnou vášní hráli Královskou hru Ur.
Dobrý den, chci se zeptat zda je možné zakoupit deskovou hru UR, případně kde? Děkuji. Kristýna Tao